obročník, -a m.; k obročný, obrok
1. správce obilních skladů, vrchnostenský hospodářský úředník starající se o odváděné obilí, obroční (arch.): fert anaphos pincerna, bathos abbatis (obrocznik gl.), coqus ollas SlovRohA 181b; fructuarius…šafář, ješto vobilím vládne, obrocżnijk VodňLact I8b; edilis cerealis…preest annone, id est frumento distribuendo Obrocżnijk VodňLact G8a. – Srov. obroční písař (obročný 2)
2. nositel působnosti spojené s důchodem, zvl. uživatel několika důchodů: prebendarius obrocznyk SlovOstřS 101; annonarius est aliquis habens multas annonas Obrocżnijk VodňLact B5a; prebenda, que large accipitur, quod ut patet alicui ratione ministerii paupertatis vel utilitatis conceditur vobrok, wobrocżnijk VodňLact R2a; inter domos faráře obrocznika et Brade piperatoris AMP 10, E16a (Manuál radní; 1468). – Srov. mnohoobročník
Ad 2: za lat. praebendarius stč. též prebendář; srov. prebendarius, qui dat vel pocius recipit prebendam VodňLact R2a