obořený adj.; k obořiti, obořiti sě
1. [o zdi, domech ap.] rozbořený, pobořený, sesutý: jenž [Nehemiáš] jest opravil nám zdi oborzenee BiblDrážď Sir 49,15 (~Lit, převrácené ~Pad, obořenie zdí ~Praž) eversos; že z toho města oborzeneho vycházie [princezna zakletá v saň] CestMandA 162b; stavenie pusté a oborzene CestMandA 192a; kláštera již řečeného obořeného a dluhy velikými zašlého a obtíženého ArchČ 16,109 (1444); nemohú žádného oborzeneho hradu opět stavěti bez královy vuole PrávŠvábE 71a
2. [o moci] na koho sápající se, útočící: nelekaj se brzké hrůzy a oborzenych na se (naſſye rkp) mocí zlých lidí HusKorJ 2a (srov. Pr 3,25 irruentes tibi potentias impiorum: když se oboří na tě násilé nemilostivých BiblLit, pod. ~Pad, kdy na tě spadne násilé nemilostivých ~Ol, mocí nevěrných lidí, kteréž se valé na tě ~Praž). – Srov. obořiti sě 7