obinádlko, -dlka n., dolož. jen obinádko; k obinadlo
obal, věc zahalující něco, rouška: jáť [Chytrost] prostě povím, neb s obinadky neumím, kteříž jsú zjevní přátelé té paní Pravdy a zjevní nepřátelé Lži TovHád 57a zaobaleně. – Srov. obinušč
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obinádlko (čtyřslab.) n. obal; věc zahalující něco, rouška (?)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.