obíjěti sě, -ěju, -ie ipf. (pf. obinúti sě)
čeho vyhýbat se něčemu, stranit se něčeho: Němčata se země České obigiechu, nebo se kněze Soběslava velmi stydiechu DalL 67,23 mitin; tehdy noha dobře drží svój úřad, když sě prachu neobygije ŠtítSvátA 62a (když se země a prachu neobigie ~Muz 132a) cum suscipiendum terrae pulverem non refugit (volný překlad); tkáčata sě země obigiechu, neb sě Soběslava stydiechu SebrKron 3b; ║ opatrná rozšafnost, úmysl táhnúc dobrý k dobrému, všeho sě obigie, což by k tomu přékazno bylo ŠtítMuz 97a se varuje. – Srov. obinovati sě
Z *ob-víjěti sě. – Za lat. refugere stč. též utiekati