|
|
|
následovný adj.; k následovati 1. koho/čeho následující někoho n. něco jako příklad, držící se někoho n. něčeho; [dobrého] usilující o něco, horlivý v něčem; [o synu] duchovní: jenžto [Kristus] dal sám sě za nás, aby… očistil sobě lid vzácný, naſledowny dobrých skutkóv BiblOl Tt 2,14 (~Lit, ~Pad, následující EvOl, ješto by následoval BiblPraž) sectatorem; Zacheus jest syn Abrahamóv, buďto syn naſledowny toliko, aneb přirozený zdaleka i naſledowny, ale zvláště následováním, neb to synovstvie viece váží spasitel než tělestné HusPostH 190b; diáblóv syn naſledowny HusPostH 190b; proti lidu Krista následovnému v pravdách jeho svatých milovníkův…zapálen byl BřezKron 352 in Christi fideles; lid…břichu poddaný, nauk nevěrných naſledowny SilvKron 5b; assecutus naſledowny SlovKlem 31b; || a již ta viera dávno jest oznámena skrze kněží oſěr naſledowne ChelčPost 15b honící se za ofěrami. – Srov. následujúcí 3 2. [o vlastnosti] následování zasluhující, napodobení hodný: pokoru takú viece divnú nežli naſledownu voláchu [shromáždění] Frant 35b imitabilem; tu die s. Remigius, že divná jest i náſledowná Pána našeho pokora i tichost HusPostH 185a. – Srov. následný 1 3. relig. [o Bohu] uctívání zasluhující, vzývání hodný: o adoranda trinitas, o veneranda unitas ó naſledowna trojice, ó ctitedlná jednoto SekvOpav 82b. – Srov. následovánie 4 4. ♦ stav následovný bibl. řád uctívání, bohoslužebný řád: ukaž [Mojžíši] lidu obyčeje duchovnie a stav naſledowni a cestu, skrze niž vjíti mají, a dielo, které činiti BiblCard Ex 18,20 (~Ol, ~Lit, řád služby ~Pad, řád služebnosti ~Praž) ritum colendi; ostendas populo caerimonias et ritum colendum ukaž lidu obyčeje duchovnie a stav naſledowny MamUKA 31a; ritum colendum (kalendarum ed.) stav naſledowny MamUKA 34a Ad 1: za lat. fidelis stč. též věřúcí; za assecutus též dósledný. – Ad 3: za lat. adorandus stč. též chvalný Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
následovný, adj. — Velebení hodný, bohoslužebný, anbetungswürdig, Gottesdienst-: naſledowna trojice adoranda HymnOp. 82b; stav naſledowny ritum colendi Ol. Ex. 18, 20, ritum colendum MamA. 31a, ritum kalendarum (sic) t. 34a — Následování hodný, nachahmenswert: divná i náſledowná pána našeho pokora HusPost. 185a; pokorú viece divnú nežli naſledownu EvOl. 35b. — Pilný, žádostivý, beflissen, begierig: lid následovný dobrých skutkóv HusE. 1, 339; naſledowny dobrých skutkuo ChelčSíť. 56b; ta viera oznámena jest skrze kněží ofěr naſledowne ChelčPost. 15b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
následovný adj. (koho, čeho) následující příkladu; hodný následování; usilující o něco, toužící po něčem: lid následovný dobrých skutkóv Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
následovný adj. = následování hodný; následující příkladu něčího; — jdoucí za něčím, chtivý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|