nábytkový adj.; k nábytek
jur. movitý, patřící k movitosti (srov. „nábytek“ 5): nic jiného nežli nabytkowe zbožie od jich otce jim [dětem] se dostane (doſtale rkp) PrávŠvábA 99b daz … varende guot; odúmrl nabytkowa ta slóve všecko, což člověk svrchnieho zbožie má PrávŠvábE 22a totleibe; dále [dostalo se] Anidče z nábytkového statku 4 krávy a páté jalovie, 24 ovec a dvé jehenec mladších ListářPlz 2,195 (1477); všecken diel čtvrtý nábytkový dostal se jí [Kateřině] jest jako Anidče ListářPlz 2,195 (1477). – Srov. nábytečný