|
|
|
nicí adj., též ničí, jm. tvar nic; srov. stsl. nicь 1. v doplňku [u sloves ležení n. zaujímání polohy na zemi] s hlavou k zemi skloněnou, s tváří dolů obrácenou, tváři k zemi: ležeta [muži] přěd vozem nẏczie, mluviece k ňemu [králi] s pokorú AlxBM 36; plačúci pade [Anna] ny̆czie, <k> bohu vzdyšúci s pokorú LegMar 37; i pokloni se jemu [Balám andělovi] niczi na zemi BiblCard Nu 22,31 (~Ol, niċi ~Pad, nicě ~Lit, padl jest na zemi před ním klaněje se ~Praž) pronus in terram; Dagon [modla] ležieše niczi na zemi BiblCard 1 Rg 5,3 (~Ol, niċi ~Lit, ~Pad, znak na zemi ~Praž) iacebat pronus in terra; oněměchu [lotři] i padechu inhed nicy OtcB 23a (k zemi ~C, na zem ~D) ceciderunt; ktož žádá požehnání, ten na zemi sě nycz položí OtcA 240a (niče ~C); nic ležě [kajícník] nesmějě v nebesa hlédati OtcB 6b in faciem prostratus; aby všeliký člověk…padl nyczi na zemi a modlil sě zlaté sošě BiblOl Dn 3,10 (nyczy Pror, BiblLit, ~Praž, prostřěl sě ~Pad) ut…prosternat se; et pronus in terram posuit faciem suam inter genua sua a nici na zemi položil tvář svú mezi kolena VýklKruml 63a (3 Rg 18,42); pronus nyci vel prostě, id est super faciem VýklKruml 189b (Dn 8,18); ║ k tomu zabil jemu [Herkules Paridovi] dva stříce, proněž leží Trojě nyczye AlxV 780 poražená, zničená; prví jsú čarodějníci, ti chodie svú věrú nyczy, ti pohanskú vieru plodie, když lid s pravé cěsty svodie DesHrad 42 (v rýmu) pro svou víru hledíce k zemi, plížíce se ♦ z nicě, znicě adv. [o pohlížení] zdola ze strany, úkosem vzhůru, po očku: všakť nenie [Kateřina] toho duostojna, byť hlédala na mé [Kristovy] líce, ani zjasna ani znycze LegKat 776; vzezřevši [Kateřina] na kata wznycze (m. znycze) LegKat 3435; i počě [žena] na mnicha z ṅicie vzhlédati a usmievati sě velmi míle OtcB 6a (jasně ~C, pilně ~E); tehdy já naň [na milého] vzezřech nice (m. z nice) LyrVil 144; liška…ližéci se, zhlédajíc znicze, vece; Žádný mój královiče! FlašRadaB 1381; Hora, vzhlédši Okem zṅiċe, pomkši v stranu své kuklice, k tomu takto odpovědě Budyš 43a. – Srov. stsl. iznica ♦ dřěvo nicie keř n. stromek snad z čeledi vřesovcovitých (?): arbuta drzievonycze, fructus ovoce KlarGlosA 679 (De fructibus arborum; drzewonyczye ~C, drzyewonye ~B); Ela zlořečená nebo jí nebo dehet nebo stromček nebo dřevo nyczie VýklHebrL 196b terebinthus aut arbuscula 2. (čím [zármutkem]) skleslý, sklíčený, zkrušený: <by doby>la svému králevstvu dědicě, jímž dávno chodila nẏczie, nemohúci jmieti plodu LegJidD 1a 7; to jsú svodníci, svodnicě, jěž črt vnese u peklo nyczye DesHrad 364; poptaj [Bože] na milost své učennicě, jenž již pro tě hořem nyczye HradMagd 45b 3. [o části ruky] sklánějící se, vychylující se směrem dolů: po kostech pěsti zjednány sú kosti chřbetnie neb niczi pěstné LékSalM 766 ossa pectinis záprstní kosti ♦ nicie dlaň, ruka dlaň, vnitřní plocha ruky mezi prsty a zápěstím: vola hrst, concava, acava niczie, ir dlaň SlovWies 4b; na niczi ruce (ruczne rkp) LékSalM 205 in raseta manus; o žláze neb svalu na niczy dlani, totiž na ruce, jenž jest pod prsty až do klúbu, neb na přiehbí ruky neb na předloktí LékSalM 299 in raseta manus; kteříž [mozoly] se zarozují na niczy rukú a na článciech prstových LékSalM 301 in raseta manus Ad 1: za lat. pronus stč. též nakloňený, podkloňený, ponížený, skloněný. K dokladu z DesHrad 42 srov. nahoru 3. Dřěvo nicie v GbSlov jako dřěvonicě. O čeledi vřesovcovitých v. např. planika obecná…arbutus:.. květy na latách…nachýlených…, bobule nachýlené (J. Sv. Presl, Všeobecný rostlinopis 1, Praha 1846, 987). – O slovnědruhovém charakteru a slovanských paralelách v. J. Pelikán v LF 57, 1930, 15n. – Sporný je doklad a on Beneš že se na něj hanlivými slovy obořil a on, Jeroným, že jest jeho znič přes usta udeřil AktaKost 60b manu reversa (deformované znění adv. znicě s posunutým významem n. tvar vzniklý ze spojení z ničso ‚zničehožnic, náhle‘ ?) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nicí (jm. tvar nic, nicě, nice) adj. s hlavou skloněnou k zemi, tváří k zemi; skleslý, sklíčený; pokořený, zničený: pro něž leží Trojě nicě; z-nicě adv. ze sehnuté polohy, zezdola, po očku: z nicě vzhlédati Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nicí (jm. tvar nic, nicě, nice) adj. = tváří k zemi skloněný; — pro něž leží Trojě nicě = leží pokořena, zničena; adv. z-nicě = z polohy sehnuté, po očku Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|