neprázdniti, -žďňu, -zdní ipf.; k prázdniti
1. s čím zaměstnávat se, zabývat se, obírat se něčím: velmi daleko jest mysl ot boha, když na modlitbě myšlením svěcským jest obvázána a s marnú věcí neprázdny AlbRájA 60b fuerit occupatus
2. k čemu starat se, usilovat, snažit se o něco, dychtit po něčem: neb Athenienští všichni i příchozí hosté k ničemuž k jinému neprazdnyechu, jediné neb praviti neb slyšěti něco nového BiblOl A 17,21 (nic sobě jiného za dielo nemějiechu ~Drážd, k ničemuž jinému nebiechu pilni ~Pad, ničehož jiného tak pilni nebyli ~Praž) ad nihil aliud vacabant; ač my nějaké pilnosti máme aneb s něčím se zaneprázdníme, ale on [dábel] jediné k tomu neprázdni a o to pilnost má, aby nás ubezpečené v něčem nalezl ChelčBoj 383b
Ad 1: může jít i o subst. neprázdn 1; za lat. occupari stč. též obcovati s čím, obierati sě čím, unepraždňvati sě čím, neprazden býti podlé čeho (AlbRájA 84a)