|
|
|
nepotřěbný adj.; k potřěbný 1. (čemu, k čemu) nepotřebný, nenutný, nikoli nezbytný, zbytečný: setie stoklasy netoliko jest bylo škodné, ale také nepotrziebne MatHom 223 sed et superfluam rem ostendit; chovají [kněží] čeled nepotrzebnu úřadu kněžskému, jako střelcóv, komorníkóv a mnoho panoší HusSvatokup 171b; s nepotṙebným [článkem víry] k spasení JakVikl 190a impertinens; a osoby nepotrzebne nebudte při tom [při operaci lebky] LékRhaz 21; zbytečné anebo nepotřebné bylo by přídržeti (przie- tisk) se ciesařských a městských práv ChelčSíť 41a; ani učí [Kristus] co nepotrzebneho ChelčPost 100a 2. nepotřebný, neužitečný, neprospěšný: neb jakžto osudie člověčie zlámáno jsa (gſe rkp) nepotrziebnee sě učiní BiblDrážď Bar 6,15 (~Ol, neužitečno ~Lit, ~Pad, pod. ~Praž) inutile; nebo nevděčného naděje jako zimní led mine a zhyne jako voda nepotrzebna BiblOl Sap 16,29 (neužitečná ~Lit, ~Pad, ~Praž) supervacua; čtvirtí hanějí boha z nepotrzyebneho povětřie řkúce: čemu ten déščť neb ten vietr AlbRájA 89b z nevhodného; a potom přijde křivé dobré, jako ochotenstvie nepotrziebne a neužitečná neprázdn srdcě ŠtítVyš 27a inutilis; jako by někto do sadu vejda rozkošného nechaje dobrého ovocě, i sbieral pléšky nepotrziebne ŠtítVyš 29b; na duši…jako na něco velmě nepotrzebneho netbá ŠtítKlem 6b nicotného; ale že přílišné a nepotrzebne věci v klášteřích dělají a malují [mniši] HusSvatokup 155a; neb ztazovati se a od múdrých rady žádati nenieť nepotṙebné anižť jest hanba AlbnCtnostA 36a; ║ jako hudba v pláči, takež nepotṙebné pravenie BiblLit Sir 22,6 (~Pad, nehodné ~Ol, nečasem svým ~Praž) importuna nemístné 3. [o bohu] nepotřebující, nikoli potřebný (kniž.): on [Bůh] všeho světa král, a my lidičkové nestateční, on bez hřiechu, a my hřiešní, on nepotṙební, a my potřební HusKorJ 1b Ad 1: za lat. impertinens stč. též nepříslušný. — Ad 2: za lat. inutilis stč. též marný, nestatečný, přielišný, zbytečný; za supervacuus též prázdný. – Srov. též daremný Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nepotřěbný, adj.; pol. niepotrzebny nepotřebný, zbytečný. — Ne k potřebě, neužitečný, unbrauchbar, unnützlich: čtvirti hanějí boha z nepotrzyebneho povětřie Alb. 89b; básní zpravování i všeliké řeči nepotřebné a šeradné ostaňme ŠtítErb. 6; ani sě chtie s ním mnoho obierati, jakožto s nepotřebným k spasení impertinens Vikl. 190a; o těch věcech, jakožto nepotřebných k spasení t. 192b; osudie nepotrziebne inutile Ol. Bar. 6, 15. — Zbytečný, überflüssig: na duši, ješto j’ obraz boží, jako na něco velmě nepotřebného netbá (člověk) ŠtítE. 6; jest věc nepotřebná, abych o tom opět měl praviti RešSir. 168b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepotřěbný adj. nepotřebný, zbytečný; neprospěšný; nepotřebující, nikoli potřebný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|