|
|
|
nepokojiti, -ju, -jí ipf. (pf. znepokojiti); k pokojiti co znepokojovat, vyrušovat z klidu, zneklidňovat, ohrožovat: trojím sě činem nepokogy země…: Skrzě panoši, když kralije, skrzě blázna, když je nasycen krmí, skrzě ženu, když jest u manželstvie bezděky vzata BiblDrážď Pr 30,21 (~Ol, trojí věcí hýbe se ~Lit, pod. ~Pad, ~Praž) per tria movetur terra; aby nižádný…toho sebránie anebo vyhlašujících v něm nenepokogil, nereptal, nepřekážel AktaKost 20b ne perturbet; inquietare nepokogiti SlovOstřS 137; starší vojska sirotčího učinili …námluvu s p. Oldřichem z Rosenberka, že…všecka panství jeho nijakž nepokojiti nebudou ArchČ 3,506 (1433); ║ [země k pohyblivému nebi:] proč nepokogiſs tak mnoho všecky věci Čtver 153b ut quid inquietas tantum omnia uvádíš do pohybu Za lat. movere stč. též hýbati, obracěti; za inquietare též mútiti, starati, činiti nepokoj (OtcB 174a) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nepokojiti, -ju, -jíš, impftiv., z klidu vyrušovati, aus der Ruhe stören; pol. niepokoić znepokojovati. — Trojím sě činem nepokogi země movetur Ol. Prov. 30, 21; proč nepokogiſs všecko (sic m. všecky) věci? (praví země k hýbavému nebi) Čtv. 153b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepokojiti, -ju, -jíš ned. znepokojovat, zneklidňovat, ohrožovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|