neobsěžný adj.; k obsieci, neobsěžený
1. neomezený, bezmezně veliký: kterak to muož býti, by tak neobſiežna moc, jenžto veš svět (weſwiet rkp) nemuož myslí obklíčiti, by se ta mohla tak v malé schráně jejieho [Mariina] svatého života schrániti? PasTisk B26a (var. v. neobsěživý)
2. nepostižitelný, neobsáhnutelný: incomprehensibilis neobſezny SlovOstřS 84; ║ nenie [Bůh] čitedlný nebo nenie vidúcí, slyšící, vonějící, okúšějící, dotýkající: jako by řekl točíš nepostižný, neobſyezny AlbRájA 100b (neobsěžený ~K, ~B) non est sensibilis nevnímatelný
Srov. neobsěžený
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neobsěžný, adj., nevystižitelný, unerforschlich: (bóh) neobſyezny Alb. 100b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neobsáhlý, neobsáhnutý, neobsěž(e)ný, neobsěžný, neobsěžený, neobsěžitedlný (šestislab.) adj. neomezený, bezmezný, bezmezně veliký; (o bohu) nepostižitelný, neobsáhnutelný rozumem
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neobsěžitý, —ivý neobsěživý, neobsěžný adj. = nevystižitelný, neobsáhlý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.