neobsěžitý adj.; k obsieci
[o božských věcech] neomezený, bezmezný, nemající hranic, bezmezně veliký: kak to móž býti, by tak neobſyezyta věc, jiejžto veš svět smysly nemóž obklíčiti, by sě ta mohla tak u maléj schráně…schrániti? PasKlemA 71b (var. v. neobsěživý); tam [na nebi] nic jeden sám oblášče sobě bez jiných utěšenie nejmá, a to vše z neobſyezyte milosti božie, neb všecko jest všěm obecno Aug 58a (Kruml 299); bude [duše v nebi] zvláštní útěchu a radost mieti, i v tom vida boží moc všemohúcí, múdrost neobſezitu a dobrotu nevýmluvnú ŠtítMuz 51b; ó přědivná a neobſyezyta dobroto božie, i kto tě osiehne svým obmyslem ŠtítSvátA 153b; ║ nemóž [Bůh] miestem obsažit býti…, neb jest neobſažity ten Pán a přebývá v světle neobsažitedlném RokJanB 154b (~K) nekonečný. – Srov. neobsěžený 1, neosěžitý
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neobsěžitý, adj., nevystižitelný, unerforschlich: múdrost boží neobsežitú ŠtítErb. 304; podlé své neobſezyte múdrosti hospodin chce vše jmieti Štít. ř. 33b; ó předivná a neobſyezyta dobroto božie t. 153b; buoh podlé své neobsežité múdrosti ten řád zpósobil ŠtítVrť. 68; z neobſezzite milosti Kruml. 299b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neobsěžitý, neobsěživý, neosěžitý adj. neomezený, nemající hranic, bezmezně veliký
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neobsěžitý, —ivý neobsěživý, neobsěžný adj. = nevystižitelný, neobsáhlý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.