nenavratitedlný, -telný nenavratitelný adj.; k navrátiti
1. nenavratitelný, nemohoucí být vrácen n. získán zpět, navždy ztracený: aby ztracené věci a nenawratitedlne nikdy neželel GestaB 73a (~M, nenavratedlnéj ~U) de re perdita et irrecuperabili; neb ztracené věci a nenawratitelne želíš GestaM 80a (var. v. nenavratedlný) irrecuperabili. – Srov. nenavrácený 2
2. neodvratitelný, jemuž se nelze vyhnout, neodvratný: kdyžto sě rozpomínáš na den smrti tvé nejistý, nezbytedlný, nenawratytedlny AlbRájA 98a (~B) irrevocabilis
Ad 1: za lat. irrecuperabilis stč. též nevratitedlný, jenž nemóž býti navrácen (ŠtítBarlB 52). — Ad 2: za lat. irrevocabilis stč. též neotvolaný, pozd. též neotvratitelný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nenavratitelný, -tedlný nenavratitedlný, adj., unzurückwendbar, unwiederbringlich: den smrti tvé nejistý, nezbytedlný, nenawratitedlny Kruml. 222b, takový, že se přibližuje a nemůže býti obrácen a poslán zpět; nenawratytedlny Alb. 98a (na m. shodném); aby ztracené věci a nenawratitedlne nikdy neželel GestaBř. 73a, která se nemůže vrátiti; ztracenéj věci i nenawratedlney (sic) hledáš GestaU. 185; irremeabilis nenawratitelny Lact. 91a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nenavratedlný (pětislab.), nenavratitedlný (šestislab.), nenavratitelný adj. nenavratitelný, nemohoucí být získán zpět, navždy ztracený; neodvratitelný, neodvratný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.