|
|
|
nenabytý adj.; k nabyti [o něčem zkrušujícím] neodčinitelný, nenapravitelný; [o škodě] nenahraditelný: kterážto [vojska] by na jich [Řeků] zemi a lidi rychle připadli a jim na osobách i na statciech nenabyte škody učinili TrojK 95b (nenabytné ~A, ~S, ~L, ~O); hanba naše křesťanská nenabyta PříbrZamM 138b; želejte pražské příhody, jejie nenabyté škody PísLobk 428; súdové na veliké nebezpečenstvie jich spasenie i škodu nenabytu jich duší PrávHorM 5a; předepsané královstvie i markrabstvie s svými Kristovými věrnými vzalo by svých duší nenabytý pád a škodu ArchČ 3,192 (1415); o škodě nenabyte, že ktož netbá toho těla [Kristova], nebude mieti života věčného RokJanB 108a; krev Ježíšova v kalichu, skrze kterúžto k mnohému zlému a nenabytému přišli sme KalLuc 15; když jest krátká rada, přijde z nie nenabyta vada AlbnCtnostA 31b; toť [korunu a insignie] jsme vzeli a schovali… proto, aby hanebně ty věci nebyly zkaženy, zrušeny a zatraceny k nenabytéj škodě tej koruny LetKřižA 71 ed.; na protivníky pak té pravdy…škody nevýmluvné a nenabyté statkův…přicházely BřezKron 334 damna inexplicabilia; poněvadž jich počátek míru rušenie, bez pochybenie nemóžem jim v tom seděti [Táborští pánům], když sú nám toho neopravili; jehož nenie čáka opravy, vidúce na svých lidech od nich nenabytú záhubu ListářRožmb 2,216 (1443); k nákladuom mě připravil k nenabytým Půh 4,13 (1459). – Srov. nenabytedlný, nenabytný, nenabudúcí, též nenabytie Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nenabytý, adj. — Nenahraditelný, unersetzlich: i malitké rozdělenie v obyčejích činí veliké a nenabyté zlé Výb. 2, 421 (poč. XV. stol.); kteříž jemu tolik sú nenabytych škod učinili Troj. 196b; jakové škody znamenité obci našie dály se nenabyte KolAO. 6b (poč. XVI. stol.); s svau velikau a nenabytau škodau RešSir. 197a. Srov.: a tady škod svých nabudeme a pomstíme bezprávie Výb. 2, 103, za škody své nabudeme náhrady; některá (z paní, jimž byli muži pobiti,) nenabude toho smutku Baw. 83a; každý by nás haněl z toho; toho bychom nenabyli t. 101a, to by se nám nevyplatilo, toho bychom věčně litovali. — Nedosažitelný, unerreichbar, ausserordentlich: jsem zvíře silné a k tomu líté, síly a ukrutnosti nenabyté RZvířU. f. V. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nenabytedlný (pětislab.), nenabytný, nenabytý adj. neodčinitelný, nenapravitelný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nenabytý adj. = nenahraditelný; — nedosažitelný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|