nenávistnicě, -ě f.; k nenávistník
čí, čeho žena někoho n. něco nenávidící, nepřítelkyně, protivnice někoho n. něčeho: ta přězlá svaté viery nenawiſtnyczie Drahomiř pohanka…svatého Václava, svého syna, smrt byla zjednala PasMuzA 520; trápieše ji [Annu] také nenauiſtnicie jejie BiblPad 1 Rg 1,6 (~Praž, jejie nepřietelkyně ~Card, ~Ol, jejie nepřietelnice ~Lit) aemula eius; emula, id est invida, persecutrix…nenawiſtniczie VýklKruml 45b (1 Rg 1,6)
Další doklad po r. 1500
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nenávistnicě, -ě, fem., protivnice, Widersacherin; rus. nenavistnica nenávistnicě. — Ta přezlá svaté viery nenávistnicě Drahomiř Kar. 118; i rmútila ji nenawiſtnicze jejie aemula Pražsk. 1. Král. 1, 6.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nenávistnicě, -ě f. protivnice, nepřítelkyně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.