nenávidiecí, nenávidějúcí, -ieho m.; k nenáviděti
koho (akuz. i gen.) nenávidící (zpodst.), kdo nenávidí někoho, nevražící na někoho (zpodst): persequentes me nenauidieci ŽaltGlosMuz 118,150 (var. v. nenávidúcí); nenawydiecze mne jsi zatratil ŽaltWittb 17,41 (nenawidiece mi BiblLit, nenawidiczie mne ŽaltKap, nenauidiegicie mě BiblOl, nenáviďúcie mne ŽaltKlem, nenávistníky mé ~Pod, ty, kteříž sú mne nenáviděli BiblPad, ~Praž) odientes me; a odplacuje [Bůh] sebe nenawidicim brzo tak, aby je zatratil BiblCard Dt 7,10 (~Ol, ~Lit, ješto jeho nenávidie ~Pad, ~Praž) odientibus se; neb jakožto vražedlníka a záhubce bratří díme též i utrhače jejich a jich nenáwidijce JakPost 104a; et a zelantibus a od nenawydiegiczich MamKapR 56a (Sir 37,7: a kto tebe nenávidie BiblOl a ost.). – Srov. nenávidúcí, nenávistník