nehnutný adj.; k hnúti
[o hvězdě] nepohnutelný, nehybný, stálý: Býkovec jest druhé znamenie ustavičné neb nehnutne Hvězd 37a. – Srov. nehýbavý 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nehnutelný, -hnutedlný nehnutedlný, -hnutný nehnutný, adj., nepohnutelný, unbeweglich: buďte nehnutedlny immobiles ŽKlem. Moys. 16; nehnutný unbeweglich Rozbor I, 195 (z rkpu 15. stol.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².