nehnutedlný adj.; k hnúti
nehybný, neschopný pohybu: buďte [nepřátelé postižení strachem] nehnutedlny jako kámen ŽaltKlem 138a (Ex 15,16: nepohnutí ~Wittb, ~Pod, BiblPad, nehbití ~Card, ~Ol, ~Lit, nehýbajíce sebú ~Praž) immobiles. – Srov. nehýbavý 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nehnutelný, -hnutedlný nehnutedlný, -hnutný nehnutný, adj., nepohnutelný, unbeweglich: buďte nehnutedlny immobiles ŽKlem. Moys. 16; nehnutný unbeweglich Rozbor I, 195 (z rkpu 15. stol.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nehnutedlný (čtyřslab.), nehnutý adj. neschopný pohybu, nehybný; stálý, trvalý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.