nedověrcě, -ě m.; k dóvěřiti
člověk nevěřící (něčemu), malověrný, pochybovač: didimus dvějmenný vel nedowercze SlovOstřS 73
Srov. HusSvátA 496a: to slovo Didymus někdy znamená sě pochybující [o sv. Tomáši]. — Za lat. didymus stč. též pochybný, nedověřúcí