nedošlec, -šelcě m.; k nedošlý
člověk nevyspělý, nezralý (co do zkušeností), nezkušený: Jeroným praví, že jest zle přičiněno v sedmidcát vykladačiech: Abraham nedoſſlecz…A také vidí sě za nepodobné řečeno o tak velikém patriarchovi, by nedošel aneb by byl umenšen ComestC 32b (~S, ~K) deficiens. – Srov. nedošlý 3
Za lat. deficiens stč. též nedostatečný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedošlec, -šelcě, masc., člověk chatrný: Abraham nedoſſlecz (zle přičiňeno v vykladačiech) deficiens ComestC. 32b, nedoẛlecz Comest. 33b (bible tišt. 1857, 1. Mojž. 25, 8, zcházeje). Srov. nedošlý pošetilý; nedošlý byl patrně, na kom nebylo tělesně neb duševně vše v pořádku.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedošlec, -šelcě m. člověk nevyspělý, nezralý, nezkušený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.