nebešěnín, -a m.; k nebe
nebešťan, obyvatel nebeského království: pherenes celibes věční nebeſſane, t. dědici HymnUKA 5a (~C); iam již sumus sme celigene nebeſane, id est spasení HymnUKB 58a (nebeſſane ~A); nebeſſane cellicole HymnUKC 2b. – Srov. nebesník
Další doklady po r. 1500. — Za lat. caeligena stč. též nebeské stvořenie (OrlojB 33a)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nebešěnín, -a, masc., nebešťan, Himmelsbewohner: perennes coelibes (sic m. coelites) věční nebeſſane HymnA. 5a; coeligenae nebeſſane HymnA. 93b, nebeſane HymnB. 58a; nebeſſane coelicolae HymnC. 2b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².