navščievati, -aju, -á ipf. (pf. navščieviti)
koho/co věnovat pozornost někomu n. něčemu z bezprostřední blízkosti, zvl. s cílem vidět a poznat; [vůči osobě] konat návštěvu (vizitaci) u někoho: přihodilo se, že biskup asizský k němu [sv. Františkovi] přišel jeho nawſſczewat, jakož bieše obykl Frant 66a venire ad eum…visitandum; užitečnost jest…na každý den nawſſtiewati ránu dvakrát neb třikrát lehce a měkce, bez úrazu nemocného LékSalM 676 ohledávat, prohlížet. – Srov. navščevovati 1
Je to patrně výchozí kmen této čeledi: navščievati z *navěščievati k *navěstiti (Machek, Etym. slov.² 392); srov. rus. navestiť (*navěd-t-i-) a strus. navěditi (*na-věd-i-) ‚podívat se na někoho‘. – Jinak GbSlov 2,518 (omyl místo navščevovati) a Hujer v LF 40,281n. (spojuje s čúti)