naučedlník, -a m.; k naučiti
(čeho) učitel (něčeho), kdo učí (něčemu): ty s navczedlnik všeho dobrého OtcB 135a (~D, učedlník ~A, ~C, ~E) doctor omnium bonorum
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
naučedlník, -a, masc., učitel, Lehrer: ty s’ navczedlník všeho dobrého doctor operum bonorum OtcB. 135a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
naučedlník (čtyřslab.), naučitel, -e m. učitel
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
naučedlník m. = učitel
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.