napadati, -aju, -á ipf. (pf. napásti, napadnúti)
1. koho napadat, přepadat někoho, útočit na někoho: ingruo napadam Slov Muz VII D 17, 38a; stigare napadati SlovOstřS 149. – Srov. napadovánie
2. [o něčem nežádoucím] koho přepadat, zachvacovat někoho, přicházet na někoho: a tu pak veliké horko jej napada, točíšto pokušenie diábelské, že miesta sobě nemá, dokudž by sě u vodách (wuo- ed.), točíšto v hřiešiech nezchladil GestaB 41a (~U) arripit; o zimnici, ješto slóve venatica… a jiné na moři plavajície často napadá LékFrantA 77b
3. jur. [o feudálním patrimoniu, státu] na koho dědicky připadat, přecházet na někoho na základě odúmrtního nároku: každé osiřené královstvie neb kniežetstvie na ciesaře napada a on nemá dopustiti k volenie, leč s jeho radú a s jeho volí ŽídSpráv 118. – Srov. nápad 4
4. jur. (co, več) [nemovitost]) vznášet, uplatňovat nárok (na něco): promittentes nec per se nec per quempiam hominum impetere et invadere alias nařiekati ani napadati substanciam prefatam SSL (LibCivSlan 53; 1448); a však v zbožie mateřino druhdy napadagi příbuzní mateřini PrávJihlA 137a; opět žena má nápad…, opět oddělený napada jako služebník PrávJihlA 87a. – Srov. napásti, napadnúti
Ad 1: lat. stigare je synonymem slovesa stimulare (v. SSL), lze tedy pomýšlet na kontaminaci s nabádati. – Ad 2: za lat. arripere stč. též popadati