nakaziti, -žu, -zíš, pftiv., anstecken: ktož jiedá rajby bahenné a mléko při jednom stole, ten rád bývá od toho nakazen Chir. 178b. — Nakaziti sě, pokazu vzíti, verderben: zsmradí ť se vody a nakazy ť se Ejipští pijíce vodu řiečnú afftigentur Pr. Ex. 7, 18, Br. tamt.: ustávati budau; nakazyla se jest země od takových much corrupta est Pr. Ex. 8, 24; nakazy se mozk Rhas. 30.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nakaziti sě v. nakaziti 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.