najětie, -ie n.; k najieti
jur. (čeho) najetí, „nájem“ (srov. 2): a dobýváť se zajisté právo skrze osobenie, t. osazení, skrze propójčenie, skrze kúpenie, skrze nagetije, skrze dánie, postúpenie, směněnie PrávHorK 16a per locationem; jestiť i jiné plémě dobývanie: pronajetie a nagetije; neb se děje ku podobenství kupovánie a prodávanie, kdyžto ač spoludějce s obú stranu sjednají se na určeném nájmu, platu PrávHorK 31b locatio; aby lidé činili tu spravedlivost mezi sebú, buď v prodávaní, v kupování, v puojčení neb v nageti pokojóv RokJanB 117b