nadstupovati, -uju, -uje ipf. (pf. nadstúpiti)
1. koho napadat někoho, dorážet na někoho: a takového člověka se všech strán silně obkličují a nadſtupugi [ďáblové], že bude mnieti člověk, že jim nikoli neostojí BechMuz 42a
2. [o něčem nežádoucím] koho doléhat na někoho, zachvacovat někoho: neb náhlý a nedomněný strach nadſtupowaẛe je BiblLit Sap 17,14 (nadcházieše je ~Pad, spadáše na ně ~Drážď, ~Ol, na ně přicházéše ~Praž) illis…supervenerat
3. koho uplatňovat převahu nad někým: et ne quis supergrediatur neque circumveniat in negotio fratrem suum aby ižádný nenadſtupowal ani oklamal v trze bratra svého Post Muz XII D 11, 81a (1 Th 4,6). Podle lat. (?) – Srov. nadstúpati