|
|
|
nadchnúti, -nu, -ne pf. (ipf. nadchnovati), též nadechnúti 1. koho čím [nečistým] ovanout, naplnit něčím vydechnutým, odechnout, nadechnout (arch.): san … lidi okolo sebe tak smrdatým duchem nadchla, až sě všichni roznemohli PasMuzA 238 sui flatus foetore infecit; takž přeběhna, což najspíš bude moci, odbude toho [kněz posledního pomázání] a odrepce, boje se, aby jeho nenadechl [nemocný] a nenakazil svú nemocí TovHád 99a; ║ povětřie nadchne jej [člověka] šelmú i zkažením ZrcSpasK 6 nakazí; když duch pejchy (paychy rkp) nadechl ho [Eliáše] …‚ hned některaká moc ducha božieho od něho odešla JakZjev 243a (v obraze) posedl ho 2. koho čeho n. čím [nadpřirozeným] nadchnout, nadpřirozenou cestou („nadšením“) naplnit někoho něčím, vdechnout někomu něco: ti lotrové svatým duchem rychle jsúce nadſſeny, jenž kde chce, tu dýše JeronM 57a (nadeſſeny ~P) Spiritu sancto … inspirante; nebo každý našinec, jelikož móže, jelikož vrchnie milosti jest nadſſen…, zajisté juž jest pravým andělem MatHom 174; aby [sv. František] … duchu prorockého nadczſſen zvěstoval by pokoj Frant 14a afflatus; když Kristus duši věrnú svým vnitřním vdechnutím nadchne a ji k nebeské žádosti ponukne VýklŠal 95b inspiret; ║ aby … tebú [Bože] naddechnuczym, což tobě libo jest, vším srdcem skonala [královna] ŘádKorB 85b (tě nadchuczym ~A) te inspirante z tvého vnuknutí (neumělý překlad); ten prst pán bůh vpustí v chřípě člověka, když v srdce nadchne, co má člověk činiti a co opustiti TovHád 47a vnukne. – Srov. nadšenie 2 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nadchnúti, -nu, -neš, pftiv.; z na-dъchnąti. — Anhauchen: (saň) lidi okolo sebe smrdutým dechem nadchla KázLeg. 88a; povětřie nadchne jej šelmu (morem) i zkažením Kruml. 6b. Odtud nadechnutý: nadechnuty aſſlatus Lact. 7d. — Begeistern: když Kristus duši věrnú svým vnitřním vdechnutím nadchne HusŠal. 85b. Odtud nadchlý: nadchly inspiratus SlovKlem. 56b; nadšen: duchu prorockého nadczſſen (sic) EvOl. 14a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadchnúti, -nu, -neš dok. (koho čím) ovanout (něčím nečistým), naplnit něčím vydechnutým; nadchnout, nadpřirozenou cestou („nadšením“) naplnit, vdechnout někomu něco: svatým duchem jsúce nadšeni Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|