|
|
|
načiniti, -ňu, -ní pf.; k činiti 1. čeho/koho, zř. co [o větším množství] nadělat, natvořit něčeho, vytvořit něco; [potomstva] naplodit: Julianus … káza svému kúzedlníkovi, aby hadóv a ješčeróv naczynyl PasMuzA 349 (nadělal ~Kal); horkého hrnce múchy nesmějí dotknúti, ale v studený vlezúc i naczynie v něm črvu OtcA 288a (naplodie ~B) faciunt; vzal jest Daniel smuolu a běl a vlasy i svařil spolu a naczynyl hrud Pror Dn 14,26 (BiblOl, nadělal ~Lit, ~Praž, učinil jest kulky ~Pad) fecit; i naczzynyl jest král Šalomún z dřievie thinského bidla, točíš vzchodóv a stolic domu božieho BiblOl 3 Rg 10,12 (~Card, ~Lit, učinil jest ~Pad, nadělal jest … ložcí ~Praž) fecit; a bíše naczzynyl Jozafat korábóv na moři BiblOl 3 Rg 22,49 (~Card, ~Lit, pod. ~Pad, nadělal byl sobě ~Praž) fecerat; načiniliť sú z vás kazatelóv [husité z prostých lidí] Pís VýbAkad 2/1,385; sedláci z něho [z kořene] prachu nacziniecz přičiňují k mazancóm LékVodň 275b; ║ i naczzynyl jest [král] v Bethel kněží k modlebným chrámóm BiblOl 3 Rg 12,32 (~Card, ~Lit, ustavil jest ~Pad, zdělal ~Praž) constituit najmenoval, ustanovil ♦ načiniti sobě čeho nadělat si; [potomstva] naplodit si: naczzynyſs sobě chlebóv BiblOl Ez 4,9 (~Lit, ~Pad, naděláš ~Praž) facies tibi; jdi a pojmi sobě ženu smilnici a naċin sobě synóv smilstvie BiblLit Os 1,2 (nacżyn synóv ~Ol, ~Pad, ~Praž) fac tibi; mnoho model, ješto <sob>ě Židé byli tajně … zdělali a naczinili TkadlA 45b 2. čeho [nežádoucího] nadělat, napáchat: celé manželstvie sú roztrhovali [táborští kněží] a ji jinému a jeho s jinú oddávali a tak jsú bez čísla cizoložstvie naczinily PříbrTáb 69b; když by viec hřéchóv naczinili KrčínHrad 18b Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
načiniti, -ňu, -níš, pftiv., nadělati, machen. — Král… naczynyl jest z dřievie bidla fecit fulcra Lit. 3. Reg. 10, 12. — (Julianus) káza svému kúzedlníku, aby hadóv a ješčeróv naczynyl Pass. 349, načiniti čeho; (Daniel) naczynyl hrud fecit Pror. Dan. 14, 26; (Šalomún) naczzynyl jest vzchodóv fecit Ol. 3. Reg. 10, 12; naczzynyſs sobě chlebóv facies t. Ezech. 4, 9; naczynyly sú prakóv Mus. 1. Mach. 6, 31; Jozafat načiníl korábóv fecerat classes Kladr. 3. Reg. 22, 49. Múchy vlezúc (v hrnec) naczynie v ňem črvu Otc. 288a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
načiniti, -ňu, -níš dok. nadělat, natvořit; naplodit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
načiniti dok. = nadělati, naploditi Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|