návistník, -a m.; k návist
nevraživec, sok, protivník, závistník: emulis nawiſtnikow MamVíd 140b (Prol. 1 ad Jr: od nenávistníkóv našich lánie čakajíce ProlBiblK, ~L, BiblPad). – Srov. návist 1, náviděti 1
Za lat. aemulus stč. též nepřietel, protivník
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
návistník, -a, masc., sok, Widersacher: nawiſtnikow aemulis MamV. Srov. náviděti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².