1. příroda, souhrn přírodních jevů (nevytvořených člověkem): když natura světoplozie (?) vezřě na ně v takej hrózě AlxO 48 tvořivá příroda; to znamenává nemoc dlúhú, aneb sě nemoc brání proti naturzie LékMuz 6b; poviem i k tomu, kdež dobrořečíš boha i naturu, že by tito ptáci obdařeni byli nad jiné povýšením i svatú skrovností KorMan 173a

2. (čeho [hmotného]) přirozenost, přirozená podstata, základní charakteristické rysy: daři, jež jest tobě dal buoh k uokrášlení tvé natury, totiž tvého přirozenie: …tělu dal celé údy…a duši tvéj dal pamět AlbRájB 137b ad complementum naturae; který člověk jest studený a suché naturi, ten rád mlčí a jest nemocný, a který jsú studeného a mokrého přirozenie, ti mluvie mnoho LucidF 138a; omagena jedné naturi věc SlovOstřS 98; o moči a kterak se pitie a jedenie v naturu, to jest v přirozenie moči obracuje LékFrantA 25a; ktož jsú přirozenie horkého, vlažného, tiť mají tlustý puls a rychlý…, pakli jest člověk studené nátury a suché, tehdyť jest puls velmi tenký LékMuz 14b; maso pávové a řeřábové jmají rovnú náturu neb přirozenie LékMuz 170b; natura povětří ochotenství má s naturau vody AlchLull 134

3. relig. podstata, povaha bytí: kterakkoli člověčstvie nebylo by [v Kristu] božstvie ani (božstvie) člověčstvie, nejsú pohaněny natury proto neb porod JeronM 28a naturae; poněvadž Kristus jest dvojého přirozenie, božské, to je bylo svrchnie, ale přirozenie neb natura člověčstvie, to jest nižšie WaldhPost 65a; vida pán bóh, ano hřéch proti přirození v člověčie natuṙie shledán jest po pádu prvnieho člověka, viece nežli za pět tisícóv let prodléval sě vtěliti HusSvátA 509b; proto jest nevzal na sě syn boží natury, t. přirozenie anjelského, ale vzal jest člověctvie HusPostH 122a