Skip Navigation Links
Nárus | GbSlov |
nárus | StčS |
Nárus, -a, masc., jm. os. Naruz NekrP.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 

*nárus indecl., nárusý adj.; k rusý

1. trochu rusý, zbarvený do rezava, naryšavělý: Hamburk, pacholek Ondřujě Lysého, štíplý, nosatý, vlasy prosté, naruſſe PoprRožmb 19b (1399); Václav Šindeléř, nízký…‚ jmá vlasy naruſſe PoprRožmb 20a (1399)

2. jm. osob.: Naruz NekrPodl 423

Srov. náběl, náčrn

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 

logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).