námilostník, -a m.; k milost
pracující za odměnu závislou na milosti zaměstnavatele: aby namilostníci a robenci týmž způsobem byli, jakož od starodávna obyčej jest BrandlGlos 168
Srov. paralelu náchlebník a mladší pojmenování námilostný služebník, stč. námilostnicě ‚pedisequa‘ a na milost slúžiti (Žilin 127b)