náhrbovatý adj.; k hrbovatý
1. [o člověku] nahrblý, přihrblý, trochu hrbatý: člověk samec narozený pod znamením nebeským, jenž slóve Váha, budeť střiedmé a slušné postavy a nětco nahrbowaty LékKřišť 165b (LékFrantA 151b)
2. mírně pokřivený: když ta [čára na dlani] jest upřiemá čára nahrbowata, svobodná a hluboká, dobré barvy, znamenie jest dobrého zpuosobu a přirozenie LékFrantA 15a poněkud zprohýbaná (?)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
náhrbovatý, adj., trochu hrbatý. — (Člověk) něco nahrbowaty LékA. 151b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².