nadchvalný adj., též náchvalný; k chvalný
přechvalitebný, hodný obzvláštní chvály: požehnaný jsi [Hospodine] na stolici královstvie tvého a nadchwalny a nadzvýšený na věky BiblOl Dn 3,54 (nachwalny Pror, přechvalný BiblLit, přechvalitebný ~Pad, ~Praž) superlaudabilis. Podle lat.
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadchvalný, náchvalný adj. hodný obzvláštní chvály, přechvalitebný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.