nábyt, -i f. (?); k nabyti
jur. movitý majetek (srov. „nadbyt“): Bohuněk … uxori sue 25 marcas grossorum … super curia arature in villa W. cum mobilibus, quod Nabit vulgariter dicitur … dat SSL (TabMorB 138; 1379); týž Jan poh. Jana z Tavikovic z 50 hř. gr., že mi pobral nábyt i rybník vylovil i skopal Půh 3,28 (1418); ║ s statkem svého jmění a nadělání bude se moci [farář] hnúti a obrátiti, kam se jemu bude zdáti; ale v poručenstvie nábyti domovnie, v kterúž jest se uvázal svých náměstkóv, aby tiem nikam nehýbal, a tu při tom kostele zuostavil ArchČ 9,408 (1488) zařízení domu
Srov. zbyt, zábyt ap.
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nábyt, také nadbyt, -a, -u, masc., čeho kdo nabyl, majetek zvláštní, peculium BrandlGloss. a Drn. 135; odtud nábytek atd.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².