náběl | StčS |

náběl indecl., nábělý adj.; k bielý

bělavý, nábělavý (arch.), zabarvený do běla: Racek obtlústný, vlasy nabiel, nemá dvú zubú napřed svrchu PoprRožmb 19b (1399); budeť [muž] zčestie mieti od žen nabielych věcech. Třebať jest jemu vystřéhati se od žen červených neb zardělých LékFrantA 148b (~C; slovo „věcech“ v původním textu patrně nebylo); věz, že voda klétová, když bude procezena skrze plst, sprvu bude velmi čista, ale jakž postojí za chvíli, tak bude nabiel LékJádroD 61

Jde o přežitek jmenného tvaru adjektiva neshodného typu (Zubatý, Studie 1/1,215). Srov. náčrn, nážlut ap.

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2018, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2018, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2018, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 12 lety a 1 měsícem; verze dat: 1.1.8
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.