|
|
|
mysl, -i f. 1. mysl, sídlo myšlení 2. myšlení, myšlenka mieti na mysli co mínit přivoditi k mysli co přivést na mysl, připomenout uložiti na čí mysl co předsevzít si, pojmout úmysl něco vykonat 3. pozornost k něčemu, soustředění na něco 4. mysl, smýšlení, přesvědčení vysoká mysl domýšlivost, pyšnost 5. souhlas, svolení jednú mysľú jednomyslně, souhlasně, svorně 6. jaká (dobrá ap.) mysl, nálada, odhodlání ap. k něčemu býti k mysli komu být někomu po chuti dobrá mysl bot. dobromysl, oregano 7. povaha, nátura 8. duch, duše Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Mysl. K původu sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. myslcě, myslivost, myslnost, myšľenie, rozum, smysl, úmysl Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
mysl (původně 1slab.), -i, fem., Sinn; stsl. myslь cogitatio. — Nejeden svú myſſl oslabi (verš 8slab., mysl 1slab.) AlxV. 535; on jich myſl pokornú vida (též) t. 2139; Alexander myzl omrači (též) AlxB. 7, 23; která j’ myſl té ženy jisté (též) Hrad. 45a. Tu myſl mají mnozí lidé (též) |, že tak brzo zle posúdie AlxV. 35, mysl jmieti; jmějéše to knieže k lovu | mimo všecko myſſl hotovú (též) | t. 726. Tě (Marii Ježíš) vešdy jmá na mysli Hrad. 41b, jmieti na mysli. Přietelé na to | vzmluvichu, by (Kateřina) tu myſl vzala (též) | a přěmluviti se dala i šla za ciesaře Kat. v. 361, mysl vzieti. | Račiž svú myſl na to dáti (též) | NRada 193, mysl nač dáti; dávaje na myſl se i ono Štít. uč. 111b. Ty řěči matka božie na myſl bráše Krist. 26a, na mysl bráti; to slušie na myſl bráti t. 42a; a já sem mužě neznala | ani ť sem ho na myſl brala (též) | Hrad. 120a; abychom to na my brali Tegerns. 79 t. j. mys’ (z 1slab. mysl). — (Hřiech) najprvé tane na myſl, potom bude lektáníčko w myſli HusPost. 42a, na mysl tanúti, vzpadnúti; tehdy j’mu na myſl tanu (verš 8slab., myſl 2slab.) AlxV. 769; | tá-j’mu žádost na myzl vzpade (verš 8slab.) | Jid. 76. Světí v myẛli (sic) rozkládali, kterak atd. HusPost. 33a, u mysli, v mysli rozkládati. Aby, ktož chce dojíti múdrosti pravé přemietaním myſly, o takých věcech přemietal, z nichž by sobě učinil ostnec svědomie Štít. uč. 99b, myslí přěmietati. O čem koliv chceš věděti, na své myſli převrž Alxp. 112, na mysli přěvrci. Ktož jeho (vytrpeného protivenství) ſ myſli nepustí a ku pomstě chová ŠtítVyš. 56a, s mysli pustiti. (Jidáš) my̆zzliu hi sěm hi tam točě JidDrk. 74, mysliú točiti. (Žena) | řkúci: Nenie mi myzl taká (verš 8slab.) | Jid. 172; čemu tvá myzl tak otjata (též) t. 136; (Jidáš) myzzliŭ jinamo chýlil t. 158. — Ty jsi bóh, jenž zjadáš myſl všelikého srdce Modl. 38a. — (Milovník) má býti dlúhé myſly a trpěliv Kruml. 385a. Kto jmá vlasy prosté…, (jest) purné myſly Postavy-Kap. 184. Kto jest krátek na těle, vysoké ť jest myſly cele t. 188; jenž má myzl vysokú Jid. 83; muž vysoké myſly Pulk. 157a. Král s rozpušťenú myſli se blížieše effrenata mente Ol. 2. Mach. 13, 9. Aby stál v té myſli dobrotě AlxB. 7, 6, Gualth. 6, 9: indole virtutum. Pak-li sem byl pravdy bráně…, nebyv ni v čemž myzliu křivú, proč mi tdy nebýti živu? AlxBM. 8, 40. Dobrá myſl jest puol zdraví RešSir. 206a; dobré myſli animo æquo MamA. 16a. — U vystúpeniú myſly in excessu mentis ŽWittb. 30, 23; všěch jich my̆zzl svD. A. 50; myſl mens Prešp. 5; myzl animus BohFl. 387, myſlmi (2slab.) svými animis Koř. Žid. 12, 3; miſl(i) naprěžením mentis intentione HomOp. 154a. — Dobrá myſl ApatFr. 67a, dobrá mysl, rostlina toho jména; — příjm.: Dobrá mysl TomZ. 1430 n 90. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mysl (jednoslab.), -i f. smysl; mysl, myšlenka, pomyšlení; záměr, chuť; na mysl bráti brát na vědomí; mysl nač dáti obrátit pozornost; na mysl vzpadnúti napadnout; u mysli (v mysli) rozkládati, na mysli převrci, mysľú přemietati, mysľú točiti přemítat; mysl vzieti rozhodnout se; mysl jmieti mít ve zvyku; dobrá mysl dobromyslnost, laskavost; silná mysl srdnatost Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mysl f. = smysl, pochopení; chuť; v toho mysli veždy blúzi = stále chybuji v pochopení toho, nikdy toho nemohu pochopiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|