musiti, -šu, -síš, impftiv., müssen; z němč., staroněm. muoʒan, müeʒen, středoněm. mûʒen, môʒen. Vedle musiti, mušu, -síš je také druhotvar musěti, musěju, -ieš. Za cizí -s- (-ʒ-) bývá v češtině -s-, a také -š-, tedy také mušiti a mušěti; a vedle musbývá i mos-. — Plakati já muſſu AnsJist.; žalovati tobě muſyu LAl. c; hi musiu (sic), ač nerad, řéci o toho ciesařě zlobě ApD. a; jiuž muſſyu na dřěvě visěti DalC. 21; pravdu ť pověděti muſſy (rým: uší) NRada 1002; (já) moſſy přivésti ovcě opportet me adducere oves EvVíd. Jan. 10, 16; já diem: muſſíem učiniti, a jiní řkú: muſſím HusPost. 2b; muſſím těch smyslóv ve čtení nechávati HusPost. 178a. V zákoně (v řeholi) muſſys jmieti utrpěnie Hrad. 3b. Muſi prokní prositi HomOp. 152a; muſſí býti pokřik na vozataje HusPost. 55b; v některém stavu moſy každý býti Štít. uč. 36b. Tu sě moſſiwa modliti Comest. 165a; muſywye pryč jíti Mast. 214. Prositi muſimi debemus HomOp. 153a; (my) tobě věrni býti muzzim AlxBM. 6, 21; moſyme mieti žalost Štít. uč. 103b. Slepice churavé muſie pomazány býti Hug. 119; muſegij tyto věci býti Štít. ř. 69a; muſſegij tieže trpěti t. 207a; muẛegy lidé pracovati ŠtítOp. 334a, muſegy t. 267a; (lidé) umřieti muſſiegi Kruml. 240a. (Alexander) také lidi jmieše, pro něž drz býti muſyeſye AlxV. 369. Celý den muſych dělati DalC. 77; což král chtěl, muzzi sě to státi PilD. 10; (Ľubušě) vinného mvſſi smútiti DalHr. 3; muzzichu j’mu (lékaři Neronovi) nápoj dáti ApD. b. (Václav) muzzil u malých dnech sníti Jid. 20; kde sě každý muzzil třiesti AlxH. 5, 26; (kmet) muſyl jíti nesa kopie AlxV. 2245; buoh… muſſyl člověčstvie přijieti Hrad. 57a; Řekové utiekati muſſeli Troj. 114b; tu muſſiel pojieti Kruml. 213b (-e- škrabáno); by zahynuti muſyly t. 482b; by moſyl umřieti Štít. uč. 4a; moſil sem EvVíd. 230a, moſelo Comest. 84b; muſſeti Lact. 216d. Doňadž koně nepokuši, péči vždy na ň jmieti muſſy AlxV. 848; ktož chce u té modly býti, muſſy z té studnicě píti t. 2200; (Paris) muſſy pryč ottad jěti t. 765; svú sě rukú muſyſſ oběsiti DalC. 21. Prvé by sě muſſylo mnoho státi, než to, což páni jsú nalezli, by přěd sě nešlo ODub. 56. Jestliže by (svatí) takým dobře chtěli, kterýchž buoh nenávidí, musilo by puojčeno býti, že tomu chtí, což buoh nechce ChelčSíť. 222a. — Pravíš, ež jest bóh člověkem, tehdy muſſy býti vrátek Kat. v. 1324, musí býti, zajisté jest, věru jest; to muſy býti sirá duše, ješto za ni nižádný nic kněžím nedal ChelčPař. 141a; když sem (v Jerichu) mnoho dětí viděl, že znáti bylo, že tam ženy zatvrzeného života býti nemuſegj Har. 1, 221.

musiti, -šu, -síš ned. musit; to musí býti to jistě je, asi je

musiti (1. sg. mušu, muši) nedok. (z něm.) = musiti