muka, -y f.
múka¹, -y f.
k mučiti
1. čí mučení někoho, vystavování někoho převážně tělesnému utrpení
2. boží muky relig. pl. boží muka, boží umučení, plastické zpodobení Ježíšova ukřižování, zvl. krucifix
3. mučidlo, mučicí nástroj n. zařízení
4. čí muka, trápení, trýzeň, bolest, stav tělesné n. duševní újmy
5. hrůza, hrozný, děsivý jev
6. postih, trest
K 6: jen ArchČ
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
muka, též múka, -y, trápení, mučení, Pein, Marter; stsl. mąka cruciatus. — muku věčnú trpěti Túl. 72a. Vě tuto muku trpívě za našě zlá diela Hrad. 90b. Pojdú ti u věčnú muku in supplicium æternum EvZimn. Mat. 25, 46. Ot mužské rány bývá veliká muka DalC. 4. Ta muka (v očistci) jest těžši než která na světě muka Štít. uč. 156a. Pohani… jednu muku vymyslichu divokú, těžkú Kat. v. 2749. Dobrovolně jdieše na muku ad supplicium Ol. 2. Mach. 6, 19. Když ji (Thamar) vyvedechu na muku ad poenam Mus. Gen. 38, 25. Duše mauky zkusí Hod. 85b; od mv́ky k óslavě HusPost. 64a; naše radosti množie vaše múky t. 114b; bolest a mauky, což jest trpěl Lobk. 102a; dobrým odplaty, ne mauky náleží Hořek. 65a; mv́ka cruciatus Hrub. 214a, mv́kami trápiti t. 37b, maukami trápiti t. 88b; těžkau mauku trpěti RokycKl. 18a, k věčné mauce t. 259a. — muka poena Prešp. 87. — Tam, ješto stojí bozij muky imago Crucifixi Otc. 465a, božie muky plur., socha božích muk; toho jezera pod boziemi mukami KolB. 108b (1499).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².