mluvčí, -ieho m.
k mluviti
Sr. mlúvcě, řěčník, úmluvčí, -ieho, výmluvčí, -ieho
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
mluvčí, -ie a -ieho, masc.; mluvitel, Sprecher. — Ne vy (apoštolové) jste mluwczzi, ale duch EvOl. 324b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².