minucie, -í, plur. fem., minuce, z lat. minutio (sc. sanguinis); původně byly tu hlavní věcí seznamy dnů do roka, kdy se žilou pouštěti má nebo nemá, v. Jos. Truhlář ve Věstníku ČAkad. 1898, 211 sl.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
minucie f. (z lat.) = kalendář
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.