|
|
|
maso, -a n. 1. maso, měkká hmota živočišného těla; svalovina, svaly; též v obr. jiesti maso své užírat se jiesti maso čie pomlouvat někoho, utrhat na cti med. „hnilé maso“ snětivina med. živé maso malomocenství 2. čeho (ryby ap.), jaké (kuřecí ap.) maso, měkká hmota těla zabitého zvířete určená k jídlu 3. tělo maso svaté krvavá oběť, obětní maso (sr. StčS s. v. „obět“ 3) 4. člověk; lidský rod, lidstvo 5. tvorstvo; zvířectvo 6. med. též „divie maso“, „zbytné maso“, „vojenské maso“ zbytnělá, nadměrně vyvinutá tkáň; chorobný výrůstek, nádor, píštěl ap.; nadměrně vyvinutá nová tkáň v hojící se ráně 7. maso, dužnina ovoce 8. maso a krev čeho hmotná, hmatatelná podstata, část Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Maso. Sr. diví, vojenský Autor: Irena Fuková, Andrea Svobodová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
maso, -a, neutr., Fleisch; stsl. męso caro. Psáno skoro vždycky zdvojeným -s-. — maſſu mému carni ŽWittb. 101, 6; meč mój sežře maſſa devorabit carnes ŽKlem. Deut. 42, slepce maſſo ŽWittb. tamt.; aby jědli maſſo mé carnes ŽWittb. 26, 2; maſſo caro Prešp. 421, BohFl. 405; maſſo ŠtítOp. 65a, maſso Háj. herb. 26b, maſsem t. 2b, od masſa VelKal. 39; dráti a hrýzti maso Štít. ř. 136b. — Čili budu jiesti maſſa býková carnes taurorum ŽKlem. 49, 13, maſſo býkové ŽWittb. tamt.; hovědie maſſo armentina caro MamA. 15b, hovězie maſſo též Anon. 1a; kozlecie maſſo hædulina MamA. 21b, Anon. 3a; obuzené maſſo fumigata caro MamA. 28a, Anon. 3b; líbivé maſſo pulposa caro RVodň. 42c. — Mast, kterážto mrtwe maſſo s vočí shánie Chir. 77b, mrtvé maso. — Okázalo-li by se ziwe maſo, jisté malomocenstvie jest caro viva Pr. Lev. 13, 10, živé maso. — dyvie maſſo *caronica Prešp. 1598, divie maso; dywye maſſo též Rozk. 2359, Nom. 67a; diwie maſſo též RVodň. 21b; diwie maſſo ApatFr. 36b, t. 75a; druhdy maſſo divie roste v ráně Rhas. 120; v té ráně bylo maſſo diwie neb hnile Sal. 223; kteréžto (věci) odjímají měkké nebo diwie maffo z rány t. 477; o spuzení maſſa diwieho neb zbytečného Rhas. 119; prach na dywie maso nebo na mrliny Chir. 114b; diwij maſſo… v chřípích vyrostlé polypus Lact. 259a; diwij maſſo *sicosis t. 260a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|