malát, -a m.
sr. střhn. malât
malomocný (zpodst.), člověk nemocný leprou
Sr. malátný
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 3. 2024).
malát, -a/-u m.
sr. střhn. malât
Sr. malátstvie, malomocenstvie
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 3. 2024).
malát, -a, masc., malomocný, ein Aussätziger; střlat. malatus nemocný. — Sšed Ježíš s hory očistil malata Lit. Mat. 8 (obs.). Čtyři malati leprosi Comest. 165b (2), jsa malat t. 165a; malat leprosus Prešp. 1070: — Malomocenství, Aussatz. Přirostlo-li co kazu, tehdy malatu přisúdiechu adiudicabatur leprae Comest. 83b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
malát m. malomocný; malomocenství
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
malát m. (z lat.) = malomocný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.