městce, -ě n.
k město
Též. jm. míst. Sr. městečko. Pozd. podoba Městec, -stcě m. prokazatelná jen jako proprium
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
městce, -ě, neutr., městečko, Städtchen; demin. z město, stsl. mêstьce locus. — Ayr… mieſtcze osviecené Lit. výkl. slova Ayr. By mieſczie toho nepožřelo moře oppidum Otc. 443b. Aby nebylo mieſce civitas Kladr. Isa. 25, 2. Přijedechu k mieſtczy Agath Comest. 52b. — myeſtcze oppidum Prešp. 1966, Rozk. 2986. — mieſtecz castellum DobrDrážd. 22 (bez udání místa), z neutra utvořeno masc. městec, zobecnělé v nč. — w mieſtczy kraloe KolB. 17a (1495), Králové Městce. — Srov. miestce, demin. z miesto.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
městce, -ě n. městečko
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
městce n. (zdrobnělé z
město) =
městečko Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.