|
|
|
máti, mateře, pozd. též mateři f., v pl. též matery, mater, poses. adj. mateřin pozd. též mátě, -ě f. pozd. též máť, -i f., -ě f. pozd. též máteř, -e f., pozd. též -i f. pozd. též mateř, -e f., pozd. též -i f. 1. čí matka, žena mající dítě otec a máti ap. v. otec 1 relig. božie máti, božie mateř Panna Maria 2. koho (lidí) matka, pramáti, zakladatelka rodu 3. vdaná žena, paní 4. čí tchyně 5. žena pečující o někoho, něco mateř čeledná ap. paní domu, hospodyně 6. samice zvířete mající mladé 7. fig. (o „zemi“) koho (lidí) matka, co je chápáno jako původce něčího života; relig. fig. (o církvi) čí něco nadřazeného, k čemu má člověk niterný vztah 8. čeho (koření, zlosti ap.) základ, podstata, původ 9. med. mozková plena („plena“ 3) tvrdá mátě med. podlebice milostivá mátě med. omozečnice K 5: jen SlovKlem. K 8: ustálená pojmenování podle lat. (mater dura, mater pia). Dolož. též jako vl. jm. pomístní Mateř Sr. matka, otec Autor: Martin Stluka Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
máti, mateře, fem., Mutter; stsl. mati mater. V sing. nom. je vedle máti častěji mátě a někdy máť, a v plur. jsou pravidlem tvary z kmene matera-. — Té (šlechetnosti), ješto jest maati a stráže jiných Štít. ř. 149a. Ty budeš jeho mati Hrad. 120a. Vlastná maty Jid. 115; má maty ApD. b; maty má mater ŽWittb. 26, 10, ŽPod. tamt. (Václav) žákovstvo v zemiu navrátí, jež bieše vypudila maty DalC. 27. maczi genitrix BohFl. 472. — Mat, splním ť tvoji žádost | obnoví tvú sedmú radost Hrad. 121b (verš má 7 slabik místo 8, tedy máť m. náležitého máti). — Noc jest děju všemu matye AlxBM. 5, 16; vlastná matye AlxM. 3, 16. Otec mój a matie má mater ŽKlem. 26, 10; počala mě matie ma t. 50, 7, ŽWittb. tamt.; co jest matie zavinila? Hrad. 51a; jsúc jeho dci i by matie t. 67b; jáť jsem ta toho mládečka matye Pass. 289; někda mě má matye posláše žat na pole t. 293; já přěsmutná matye ML. 2a; otec i matye EvZimn. Luk. 2, 43; otec a matie Štít Mus. 18a; jakáž matie, takáž dci t. 21a. prázdnost… je matie hřiechóm a macecha šlechetnostem t. 10a; prázdnost jest matie hřiechóm a macecha ctnostem t. 61b; pýcha jest matie závisti t. 58a; matye mater Prešp. 1625, Lit. 4. Reg. 11, 1, matie mater Kladr. Gen. 21, 21. — (Jidáš) maters pojem sobě ženú Jid. 147; i vzal byl král… maters i svú sestru atd. AlxH. 4, 13; (Václav) Záviši pro materz hlavu spudi DalC. 94; zbil mater (m. -ř) matrem Kladr. Gen. 32, 11. — Z břiucha materze mé matris meæ ŽKlem. 21, 11; z ložě materze mé ŽWittb. 138, 13; proti synu materze tvé matris tuæ ŽKlem. 119, 20; synom materze mé matris meæ ŽKlem. 68, 9, ŽWittb. tamt.; hřiech materze jeho ŽKlem. 108, 14, ŽWittb. tamt.; od s. Václava materze DalC. 27; sirotek bez otcě i bez materze JeronMus. 62b. Do domu matere (m. -ře) vašie Kladr. Ruth 1, 8. — (mat)ersi j’ho dějú Pila PilD.; gdyž (Nero) ležal matersi u břiušě ApD. a, otci a materzi Pass. 333; k matersi JidDrk 42, k materzi ChelčP. 274a, k mateřy Háj 69b; k svatéj matey Sekv. 358, chybně m. mateři; dietě u materi ABoh. 111b; w materzi ChelčP. 274a, při mateři Br. Ezech. 44, 25. — Dci materſiu jest neskryta AlxB. 7, 15; kteráž paní jej (ten kámen) nosí, ta materzy nebude RVodň. 163b. — (Matky) tak ukazují, že jen těl jich (dítek svých) jsú matery, ale ne dúš Štít. uč. 58a; matery… úpy činiechu Pass. 76; ktož ctie otcě i matery Hrad. 98a; máme otce i matery milovati ŠtítV. 199; na matery jich super matres Pror. Jer. 16, 3; otcové i matery učie syny své dobrým skutkóm JeronMus. 63b; tyto matery a otcové Rokyc. 418b; vy matery RokycKl. 19b, ubohé matery i otcové milí RokycPostBrn. 64; všechny jiné matery Ezop. 122b; by materze své vlastní děti jedly Háj. 256a, některé mateře VelKal. 99; — ot života mater svých matrum ŽKlem. 57, 4; ot svých otcóv a mater Štít. uč. 127a; v lóně mater svých matrum Kladr. Jer. Lament. 2, 12; žen starých jako mater mladých ŠtítVyš. 6b; děti od mater svych zavržené Mill. 88b; — ku prsem materz Pulk. 13b, m. mater, v luono materz svých Hád. 5a; — materam matribus HymnOp. 43b, materam svým Pror. Jer. Lament. 2, 12; žalostivým materam Pass. 76; materam to příslušte Štít. uč. 58a; mohu řéci otcóm i materam t. 126a; otcóm, materám, dietkám HusE. 1, 149; otcóm a materám t. 328; proti otcóm i materam adversus parentes Ol. Sap. 4, 6; otcóm i materam JeronMus. 67b, Lit. 1. Mach. 10, 9; otcóm i materam Mand. 90b; — materzem svým řekli Hád. 5a; — o svých materach Tkadl. 18b. — Ona (má dcera) u mé těžkosti byla jest mati má KolCC. 27b (1553), máti, mateřská opatrovnice, těšitelka. — Mázdřice svrchnie slove twrda matie, a druhá zpodnie ihned na mozku slove ť miloſtiwa matie Sal. 743, mátě, blána na mozku. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
máti, mátě, gen. mateře (pl. matery) f. matka Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|