lunúti, -nu, -neš, impftiv. (?), hnáti. — Ctný pan Bolek… nesmúti Róže ni Člunu nemeškaje po nich lunu svým nepřátelóm na škodu DalJ. 240 (z Lupáče).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lunúti, -nu, -neš dok. (po kom) vrhnout se za kým, začít pronásledování
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.