luník, -a/-u m.
šedohnědý dravý pták, zvl. luňák n. raroh
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Sr. luňák
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
luník, -a, masc., luňák; demin. z luň, stsl. luňь vultur. — Orlice, orel, lunik Comest. 82b; lunik a vlastovice milvus et hirundo t. 242a. V ComestC. je na stejných místech luňák. — lunyk milvus Boh. min. 21b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
luník m. luňák
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.