loskot, -a/-u m.
1. praskot, hřmot, hluk
2. med. (u zlomeného žebra) praskavý n. vrzavý zvuk slyšitelný při dýchání, tzv. třecí šelest
Sr. hluk, hřmot, loḿenie, lomoz
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
loskot, -a, -u, masc., Getöse; stsl. loskotъ strepitus. — Veliký hřmot a loſkot a zvuk Mand. 92b. Hřmot od lidu, loſkot od mečuov, dusot od koní daleko slyšán byl t. 53a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
loskot m. hukot, hřmot; šelest
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
loskot m. = hřmot, hukot
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.