|
|
|
lilík, -a/-u m. k střhn. lilig (?), sr. střlat. lilium 1. ozdoba na židovském svícnu připomínající květ lilie, „lilium“ 2. lelík (dial.), zdobně zkadeřené n. spletené vlasy, zvl. stočené K 1: jen BiblOl Ex 25,35. K způsobům zdobného kadeření vlasů ve středověku sr. např. L. Kybalová, Dějiny odívání. Středověk, Praha 2001, zvl. s. 113–114, 185–186 Sr. kadeřě, vlas Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024). 
1. lilík, -a, -u, masc., kadeř, vlasy zkadeřené, vrkoč, Haarlocke, Haarzopf. — By panna… připodobňovala sě světským helmbrechticiem, frejieřkám, liliky strojiec, vlasóv chovajíc ŠtítMus. 80b. (Žena) spósobiec sobě lylyky AdmontB. 136a. Aby ženy rúcho nedrahé měly, lilikow nestrojili Lit. 1. Tim. 2 (obs.). Hlava má plna jest rosy a lilikowe moji krópějí nocznych HusŠal. 91b; lilikowe moji plni sú krópějí nočních cincinni mei Pr. Cant. 5, 2. (Judit) spletši liliky své vstavila na ně čepici cincinnos Pr. Judith 16, 10. lylik cincinnus Prešp. 1192, MamA. 18a, RVodň. 37d; lylyk cincinnus Rozk. 1951, Vocab. 175b, Nom. 67a; lyligek (sic) cincinnus BohFl. 390. — Kulička, Kugel: v samém sviecnu budú lilikoue sphærulæ Ol. Ex. 25, 34, lilikoue okrúhlí sphærulæ t. Ex. 25, 35, Br. tamt., na obou místech: kaule. — Za to lulík: (děvka má) vlasy s luliky JagArch. 18, 129 (ze XVI stol.). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. lilík (?), prý pták toho jména; liliek (sic) *tintinus, chocholúšek Lact. 286a; trvám zmatením m. lilík cincinnus, v. lilík t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lilík m. kadeř, vrkoč; kulička Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lilík m. = kadeř, vrkoč Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|